Verš na dnešní den

“„Kde je teď, smrti, to tvé vítězství? Kde je teď, peklo, ta tvá zbraň?“ Onou zbraní smrti je hřích a silou hříchu je Zákon. Ale díky Bohu, který nám dává vítězství v našem Pánu Ježíši Kristu!” — 1 Corinthians 15:55-57 Copyright © 2009 by Biblion, o.s. Powered by BibleGateway.com.

Štítky

Posts Tagged ‘štěstí’

1. stránka z celkem 212

Kdysi dávno žili na tomto světě v jedné vesničce dva manželé, jejichž láska ode dne svatby nikdy nepřestala růst. Byli hodně chudí, ale oba věděli, že ten druhý nosí v srdci jedno nenaplněné přání. Muž měl zlaté kapesní hodinky, které zdědil po otci, a snil, že si k nim koupí zlatý řetízek. A žena? Ta snila o perleťovém hřebínku, který by si vetkla do svých dlouhých jemných světlých vlasů.

Roky utíkaly a muž myslel stále více na hřebínek, zatímco žena na něj téměř zapomněla a snažila se najít způsob, jak muži koupit zlatý řetízek. Už dlouho o tom nemluvili, ale pořád měli svůj nenaplněný sen.

Jednou ráno, v den desátého výročí svatby, přišla žena ke svému manželovi s úsměvem, ale s hlavou ostříhanou téměř dohola. Nádherné dlouhé vlasy byly tytam.

„Cos to udělala miláčku?“ zeptal se užasle.

Žena rozevřela dlaň, na které zazářil zlatý řetízek.

„Prodala jsem své vlasy, abych ti mohla koupit zlatý řetízek k hodinkám.“

„Cos to jenom udělala,“ řekl muž a ukázal ženě překrásný a drahý hřebínek z perleti. „Já jsem prodal hodinky, abych ti mohl koupit hřebínek!“

A objali se. Nepotřebovali nic jiného, byli bohatí, protože měli jeden druhého.

 

„Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův. Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.“ (Píseň písní 8, 6-7)

Když mi bylo něco přes třináct, šli jsme s otcem do cirkusu. Stáli jsme ve frontě na lístky a nakonec mezi námi a pokladnou zůstala pozoruhodná rodina s osmi dětmi tak do dvanácti let. Soudě podle levného, ale čistého oblečení penězi zrovna neoplývali. Děti stály vychovaně v dvojstupu za rodiči a držely se za ruce. Slyšel jsem, jak rozrušeně štěbetají o klaunech, slonech a dalších atrakcích, které večer uvidí. Pochopil jsem, že jdou do cirkusu poprvé, a že návštěva cirkusu pro ně představuje vrchol dosavadního krátkého života.

Jejich rodiče stáli s hrdostí a pýchou v čele své smečky. Matka držela manžela za ruku a vzhlížela k němu, jako by to byl rytíř ve skvostném brnění. On se usmíval, hřál se v jejím obdivu a díval se na ni, jakoby odpovídal:

„Ano, máš úplnou pravdu.“

Paní za pokladnou se ho zeptala, kolik lístků si přeje. Hrdě zareagoval: „ Vzal bych si osm dětských a dva dospělé. Chci vzít rodinu do cirkusu.“ Paní za pokladnou mu oznámila cenu. Manželka se pustila jeho ruky, sklopila hlavu a jemu se roztřásl spodní ret. Naklonil se k paní za pokladnou a zeptal se: „Kolik že jste říkala?“ Paní za pokladnou opakovala sumu. Tolik peněz neměl.

Jak jen se měl otočit ke svým osmi dětem a vysvětlit jim, že nemá dost na to, aby je mohl vzít do cirkusu?

Když můj táta viděl, co se děje, sáhl do kapsy, vytáhl dvacetidolarovou bankovku a upustil ji na zem (nebyli jsme rozhodně žádní boháči!). Pak se shýbl, sebral bankovku, a poklepal mu na rameno: „Promiňte, pane, tohle vám vypadlo z kapsy.“

Ten člověk věděl, co se děje. Nežebral o peníze, ale pomoc v zoufalé, srdcervoucí, trapné situaci ocenil. Podíval se tatínkovi do očí, oběma rukama mu potřásl pravicí, sevřel onu dvacetidolarovou bankovku a s ještě roztřesenou bradou a slzou, stékající po tváři odpověděl: „Díky, díky, pane. Tohle pro mě a mou rodinu znamená moc.“

Vrátily jsme se s tátou k autu a jeli domů. Toho večera jsme do cirkusu nešli, ale necítili jsme se vůbec o nic ošizeni.

 

Dávat je trvalejší potěšení, než přijímat, protože ten, kdo dává, si to pamatuje déle.

„Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Mt 25, 40)

Evangelium zlomených

(The Ragamuffin Gospel)

Brennan Manning

Správný křesťan má být veselý, vyrovnaný a stabilní, ať se děje cokoliv. Už jste to někdy slyšeli, už jste si to někdy mysleli? Co ale dělat, když cítíte ve svém nitru vše možné, jen ne radost, vyrovnanost a vnitřní klid? Pokud jste si tuto otázku někdy položili, zkuste nahlédnout do této knížky. Její autor ji nepsal pro duchovní supermany, ale pro lidi ubité, ztrápené a vyhořelé. Je určena rozechvělým, bázlivým lidem, kteří toho spoustu nezvládají. Lidem, kteří s sebou vláčí životem těžká břemena a nevědí, co s nimi. Tuto knížku napsal pro sebe a pro všechny ostatní, kteří na své cestě zakusili únavu a zklamání.

Byly dvě studny jen pár desítek metrů od sebe. Rozhlížely se kolem sebe a občas se také daly do řeči. Každá byla úplně jiná.

První studna byla dokonalá. Její kamenné okraje byly pevné a ani kapička vody se z ní neztratila její vinou. Naopak ta druhá byla popraskaná a děravá. Z jejích stran vytékaly stružky vody.

První byla velmi hrdá a pyšnila se svou dokonalostí. Stála osamoceně, přiblížilo se k ní občas jen pár ptáčků, nebo drobný hmyz, aby se napili.

Druhá byla obrostlá záplavou rozkvetlých stromků, svlačci a dalšími rostlinkami, které hltavě pily unikající vodu. Hmyz neustále kroužil kolem a ptáci si dokonce na okraji studny postavili hnízdo.

Nebyla dokonalá, ale cítila se šťastná.

Potřebujeme věřit v dokonalost, ale potřebujeme také odvahu uznat, že jsme nedokonalí. Žijeme ve světě, kde se dokonalost mísí s mohutným úsilím „být super“, „první“, „být středem“, či „být někdo“. Dokonalí bychom měli být jedině v lásce. Jen tak můžeme pochopit Ježíšova slova: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5,48) To jsou slova, která čteme v Bibli.

Kdo žije s otevřenou náručí, obvykle neudělá kariéru, ale nalezne spoustu lidí, které může obejmout.

1. stránka z celkem 212

Mohlo by vás zajímat

Kalendář příspěvků

Duben 2018
Po Út St Čt So Ne
« Dub    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30