Verš na dnešní den

“[Nic není nemožné] Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“” — Luke 1:26-28 Copyright © 2009 by Biblion, o.s. Powered by BibleGateway.com.

Štítky

Posts Tagged ‘srdce’

1. stránka z celkem 212

Celý příspěvek >>>

Každý den, přesně v poledne, přicházel ke dveřím kostela mladík. Chvilku postál a zase odešel.

Nosil kostkovanou košili a odřené džíny, jako všichni chlapci v jeho věku. V ruce míval papírový sáček se svačinou. Faráři to začalo připadat podezřelé, a proto se ho jednoho dne zeptal, co u těch dveří dělá. V dnešní době se přece najdou lidé, co kradou i v kostele.

„Chodím se sem pomodlit,“ odpověděl mladík.

„Pomodlit se? To se modlíš tak rychle?“

„No, každý den přijdu ke dveřím kostela a řeknu prostě: „Ježíši, tady je Tom.“ A pak jdu zase dál. Je to krátká modlitba, ale vím jistě, že On ji slyší.“

O několik dní později se mladíkovi přihodila nehoda a byl odvezen do nemocnice s několika velmi bolestivými zlomeninami. Ležel na pokoji společně s dalšími pacienty. Jeho příchod změnil celé oddělení. Během pár dní se na jeho pokoji začali scházet pacienti z okolí. U jeho lůžka se setkávali staří i mladí a on měl pro každého úsměv a povzbudivé slovo.

Přišel za ním i farář doprovázený ošetřovatelkou.

„Říkali mi, že na tom nejsi zrovna nejlépe, ale přesto dokážeš utěšit všechny ostatní. Jak to děláš?“

„Víte, každý den v poledne sem za mnou chodí návštěva.“

Ošetřovatelka ho přeruší: „Ale vždyť sem nikdo v poledne nechodí!“

„Ale ano! Je tu každý den. Přijde ke dveřím pokoje, řekne: „Tome, tady je Ježíš.“ A zase jde dál.“

 

Jestliže na své modlitby neslyšíme odpověď, je to tím, že ji v podstatě ani nečekáme.

Malý chlapec se zeptal maminky:
„Proč pláčeš?“
„Protože jsem žena,“ odpověděla mu.
„Nerozumím!“ odpověděl syn.
Jeho máma ho jen objala a řekla:
„A nikdy ani neporozumíš.“
Později se chlapec zeptal svého otce:
„Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?“
„Všechny ženy pláčou bez důvodu,“ bylo všechno, co mohl otec odpovědět.

Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozuměl, proč ženy pláčou.
Nakonec zavolal Bohu a zeptal se:
„Bože, proč se ženy rozpláčou tak lehce??“
Bůh odpověděl:
„Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná.

– Stvořil jsem její HRUĎ dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik

jemnou, aby poskytovala pohodlí.
– Dal jsem jí vnitřní  SÍLU, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí,

které častokrát zažije od svých dětí.

– Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat,
i když se všichni ostatní vzdávají a starat se o svoji rodinu i přes choroby a únavu, bez

stěžovaní si.

– Dal jsem jí  CIT milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy,

když ji její dítě hluboce zraní.

– Dal jsem jí  SÍLU přijmout svého manžela i s jeho chybami
a vytvořil jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce.

– Dal jsem ji MOUDROST, aby věděla, že dobrý manžel nikdy nezraňuje svou ženu, ale

někdy zkouší její sílu a rozhodnutí stát vedle něj bez výhrad.

– A nakonec jsem jí dal SLZU, kterou uroní a která je jen a jen její,
aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to všechno zvládla.

Na tu slzu má opravdu právo, nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena!
Krása ženy není v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu jakým si češe vlasy.
Krása ženy musí být v jejích očích, protože ty jsou bránou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska.

 

Nad čarou – Nikdy nekončící milost (s textem)

1. stránka z celkem 212

Mohlo by vás zajímat

Kalendář příspěvků

Prosinec 2018
Po Út St Čt So Ne
« Dub    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31