Byly dvě studny jen pár desítek metrů od sebe. Rozhlížely se kolem sebe a občas se také daly do řeči. Každá byla úplně jiná.
První studna byla dokonalá. Její kamenné okraje byly pevné a ani kapička vody se z ní neztratila její vinou. Naopak ta druhá byla popraskaná a děravá. Z jejích stran vytékaly stružky vody.
První byla velmi hrdá a pyšnila se svou dokonalostí. Stála osamoceně, přiblížilo se k ní občas jen pár ptáčků, nebo drobný hmyz, aby se napili.
Druhá byla obrostlá záplavou rozkvetlých stromků, svlačci a dalšími rostlinkami, které hltavě pily unikající vodu. Hmyz neustále kroužil kolem a ptáci si dokonce na okraji studny postavili hnízdo.
Nebyla dokonalá, ale cítila se šťastná.
Potřebujeme věřit v dokonalost, ale potřebujeme také odvahu uznat, že jsme nedokonalí. Žijeme ve světě, kde se dokonalost mísí s mohutným úsilím „být super“, „první“, „být středem“, či „být někdo“. Dokonalí bychom měli být jedině v lásce. Jen tak můžeme pochopit Ježíšova slova: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5,48) To jsou slova, která čteme v Bibli.
Kdo žije s otevřenou náručí, obvykle neudělá kariéru, ale nalezne spoustu lidí, které může obejmout.
