Verš na dnešní den

“Stvoř ve mně, Bože, srdce ryzí, v mém nitru obnov ducha stálosti.” — Psalm 51:12 Copyright © 2009 by Biblion, o.s. Powered by BibleGateway.com.

Štítky

Fascinují nás životní příběhy lidí, které mocný zásah shůry promění. Často s uznáním sledujeme, jak se z kriminálníka stává spořádaný člověk. Možná někdo z nás uzná, že Bůh má velkou moc, ale po čase na ten příběh zapomene a zařadí tuto někým prožitou skutečnost jako hollywoodskou pohádku.

Nebyla jsem v žádném gangu, nezahrávala si s okultismem, ani nic podobného, aby sis mohl všimnout, že v mém životě proběhla radikální změna. A přece proběhla.

Vyrůstala jsem v křesťanské rodině i prostředí. Měla jsem kolem sebe skvělé zásadové lidi a nic mi nechybělo. O tom, že existuje Bůh, jsem nikdy nepochybovala. Ale věřit něčemu samo o sobě příliš neznamená. (Jakub 2:19 Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho.) To jsem poznala později.

S dospíváním se mění priority, zájmy a styl přemýšlení. Já jsem se nechala strhnout tím, co bylo v té době moderní, co dělali ostatní a co mě v ten moment naplňovalo. Bavila jsem se s ostatními a řídila se heslem: „ V životě bys měl zakusit všechno.“ Zásady a dobré vychování šly stranou. Myslela jsem si tehdy, že žiju trochu dvojí život – jeden spořádaný mezi křesťany a druhý nevázaný mezi vrstevníky. Ale oboje mě ovlivňovalo. Propadla jsem trendu, který z lidí dělá sobce. Kdy si člověk myslí, že by si měl vzít vše, na co má chuť, dokud je mladý. Udělala jsem to. Brala jsem ze všeho, co svět nabízel až do chvíle, kdy už mi neměl co dát.

Na chvíli jsem vystoupila z řady a podívala se kolem sebe. (Pro lepší pochopení mého „prozření“ – zkus si zajít střízlivý kolem jedné, druhé ráno na nějakou vyhlášenou diskotéku a chvíli se kolem sebe jen koukej.) To, co člověk vidí, je jednoduše smutné. To, co jsem myslela, že mi „svět“ vyplnil – bylo najednou prázdné.

Zatoužila jsem po něčem skutečném. Chtěla jsem dál objevovat svět a užívat si poznávání nových věcí. Chtěla jsem poznat něco, co by nevyprchalo, ale budovalo skutečný charakter a dávalo smysl. Situace, do které jsem se dostala, byla ideální pro to, aby se mi Bůh představil jako reálná bytost, která chce mít s lidmi vztah. Do té doby to neudělal, protože jsem o to nestála. Stačilo mi vědomí, že Bůh je. Ale že by Bůh mohl být i můj přítel, že bych s Ním mohla komunikovat, že bych mohla pochopit širší souvislosti … o to jsem zatím neměla zájem. Což se změnilo.

Do mého života mohl vstoupit Bůh. Zjevení 3:20 Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Stal se pro mne tak reálným, jako je pro tebe tvůj nejlepší přítel. Tohle je věc, kterou bych ráda vysvětlila a předala dál. Ale nedá se předat. Bůh s každým jedná individuálně. Někdo slyší Boha skrze myšlenky, někdo Ho vnímá v přírodě, hudbě a pochopí, co mu Bůh sděluje. Jindy Bůh odpovídá skrze další lidi. Někdy je odpověď vzniklá situace.

Nyní nejen že věřím v existenci Boha, teď Bohu i důvěřuji. A ty „hollywoodské změny“ přicházejí právě s tím, že když s Bohem navazuješ vztah, tak tě to mění. A jelikož Bůh je Dobro (Žalm 34:9 Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu.) – tak tě to ovlivňuje v tom dobrém.

Je to podobné, jako kdybys někomu chtěl vysvětlit, že tvůj kamarád je prostě a jednoduše skvěly – říct to můžeš, ale dokud se s ním ten druhý člověk nesetká osobně, tak tomu nemusí věřit. Proto říkám i já tobě: „Vyzkoušej, jaký Bůh skutečně je!“

Mohlo by vás zajímat

Kalendář příspěvků

Říjen 2018
Po Út St Čt So Ne
« Dub    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031