Verš na dnešní den

“„Kde je teď, smrti, to tvé vítězství? Kde je teď, peklo, ta tvá zbraň?“ Onou zbraní smrti je hřích a silou hříchu je Zákon. Ale díky Bohu, který nám dává vítězství v našem Pánu Ježíši Kristu!” — 1 Corinthians 15:55-57 Copyright © 2009 by Biblion, o.s. Powered by BibleGateway.com.

Štítky

Modlitba

Víš o tom, že Ježíš je rád, vždycky když Mu zavoláš? Nikdy Tvůj hovor neodmítne, ani se Ti nikdy neozve záznamník. K čemu ale modlitba je? Zveme Tě do hledání odpovědi nejen na tuto otázku.

1. stránka z celkem 3123

Každý den, přesně v poledne, přicházel ke dveřím kostela mladík. Chvilku postál a zase odešel.

Nosil kostkovanou košili a odřené džíny, jako všichni chlapci v jeho věku. V ruce míval papírový sáček se svačinou. Faráři to začalo připadat podezřelé, a proto se ho jednoho dne zeptal, co u těch dveří dělá. V dnešní době se přece najdou lidé, co kradou i v kostele.

„Chodím se sem pomodlit,“ odpověděl mladík.

„Pomodlit se? To se modlíš tak rychle?“

„No, každý den přijdu ke dveřím kostela a řeknu prostě: „Ježíši, tady je Tom.“ A pak jdu zase dál. Je to krátká modlitba, ale vím jistě, že On ji slyší.“

O několik dní později se mladíkovi přihodila nehoda a byl odvezen do nemocnice s několika velmi bolestivými zlomeninami. Ležel na pokoji společně s dalšími pacienty. Jeho příchod změnil celé oddělení. Během pár dní se na jeho pokoji začali scházet pacienti z okolí. U jeho lůžka se setkávali staří i mladí a on měl pro každého úsměv a povzbudivé slovo.

Přišel za ním i farář doprovázený ošetřovatelkou.

„Říkali mi, že na tom nejsi zrovna nejlépe, ale přesto dokážeš utěšit všechny ostatní. Jak to děláš?“

„Víte, každý den v poledne sem za mnou chodí návštěva.“

Ošetřovatelka ho přeruší: „Ale vždyť sem nikdo v poledne nechodí!“

„Ale ano! Je tu každý den. Přijde ke dveřím pokoje, řekne: „Tome, tady je Ježíš.“ A zase jde dál.“

 

Jestliže na své modlitby neslyšíme odpověď, je to tím, že ji v podstatě ani nečekáme.

Více neuvěřitelných vyslyšení modliteb

(More Incredible Answers to Prayer)

Roger Morneau

Když Roger Morneau napsal knihu Neuvěřitelné vyslyšení modliteb, jeho modlitební boj za druhé tím neskončil, právě naopak. Za pouhé dva roky obdržel stovky dopisů a telefonátů. Byli to lidé, kteří četli jeho zkušenosti, často zoufalí v bezvýchodné situaci. Roger sám jim nemohl pomoct, ale jeho přítel Duch svatý ano. Také se mu ale ozývali lidé, kteří se s ním chtěli podělit o to, jak jim Bůh změnil život i díky jeho modlitbám. Rogera tak čekal další úkol, sepsat vybrané zkušenosti těchto lidí a napsat další knihu. Ne kvůli sobě, ani ne kvůli těm lidem. Důvodem, proč Roger psal své knihy, bylo to, aby i ostatní věděli, že náš Bůh je živý Bůh, který mění lidské životy.

Pole byla vyprahlá a zem praskala nedostatkem vláhy. Zažloutlé a povadlé listí smutně viselo z větví. Trávu na loukách slunce úplně spálilo. Lidé napjatě a nervózně zkoumali kobaltově modré nebe, zda se na něm neobjeví mráček. Každým týdnem bylo vedro nesnesitelnější. Opravdový déšť spadl naposledy před několika měsíci. Farář proto svolal obyvatele vsi před kostel, aby všichni společně prosili za dar deště. V určenou hodinu bylo náměstíčko plné lidí. V očích měli úzkost, ale také naději, že konečně zaprší. Mnozí si nesli předměty, kterými chtěli projevit svoji víru. Farář přejížděl pohledem po shromážděných věřících a obdivně sledoval to množství Biblí, křížků a růženců. Náhle se zastavil. Nemohl odtrhnout zrak od děvčátka, které způsobně sedělo v první řadě. Na klíně mělo složený deštník.

Modlit se znamená prosit o déšť, ale věřit znamená vzít si deštník.

Jednou jeden mladík, který žil velmi duchovním životem, přišel do rodiny svých přátel na biblickou hodinu. Byl čtvrtek večer. Manželé, kteří vedli setkání, rozdělili tuto hodinu na dvě části: „naslouchání Bohu“ a „poslušné naplňování toho, co od nás žádá.“ Mladíkovi však neustále ležela na mysli otázka, zda Pán Bůh promlouvá k lidem i dnes. Po této biblické hodině se s několika přáteli ještě stavili v jedné kavárně. Bavili se o tom, co vyslechli na setkání. Povídali si o svých zkušenostech, jak je Bůh vedl různými cestami. Bylo již něco okolo 22 hodiny večer, když se mladík rozloučil se svými přáteli. Sedl si do svého auta a začal se modlit: „Můj Bože, jestli ještě promlouváš k lidem, promluv prosím i ke mně. Čekám na Tvé slovo a udělám vše, abych poslušně vykonal to, co si přeješ. Amen.“ Poté nastartoval auto a vydal se na cestu domů. Celý příspěvek >>>

1. stránka z celkem 3123

Mohlo by vás zajímat

Kalendář příspěvků

Duben 2018
Po Út St Čt So Ne
« Dub    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30