Verš na dnešní den

“Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a zdrženlivost. Tomu se žádný zákon nevyrovná.” — Galatians 5:22-23 . Powered by BibleGateway.com.

Štítky

Posts Tagged ‘radost’

(slovenské titulky k dispozici po zapnutí nastavení)

Celý příspěvek >>>

Když mi bylo něco přes třináct, šli jsme s otcem do cirkusu. Stáli jsme ve frontě na lístky a nakonec mezi námi a pokladnou zůstala pozoruhodná rodina s osmi dětmi tak do dvanácti let. Soudě podle levného, ale čistého oblečení penězi zrovna neoplývali. Děti stály vychovaně v dvojstupu za rodiči a držely se za ruce. Slyšel jsem, jak rozrušeně štěbetají o klaunech, slonech a dalších atrakcích, které večer uvidí. Pochopil jsem, že jdou do cirkusu poprvé, a že návštěva cirkusu pro ně představuje vrchol dosavadního krátkého života.

Jejich rodiče stáli s hrdostí a pýchou v čele své smečky. Matka držela manžela za ruku a vzhlížela k němu, jako by to byl rytíř ve skvostném brnění. On se usmíval, hřál se v jejím obdivu a díval se na ni, jakoby odpovídal:

„Ano, máš úplnou pravdu.“

Paní za pokladnou se ho zeptala, kolik lístků si přeje. Hrdě zareagoval: „ Vzal bych si osm dětských a dva dospělé. Chci vzít rodinu do cirkusu.“ Paní za pokladnou mu oznámila cenu. Manželka se pustila jeho ruky, sklopila hlavu a jemu se roztřásl spodní ret. Naklonil se k paní za pokladnou a zeptal se: „Kolik že jste říkala?“ Paní za pokladnou opakovala sumu. Tolik peněz neměl.

Jak jen se měl otočit ke svým osmi dětem a vysvětlit jim, že nemá dost na to, aby je mohl vzít do cirkusu?

Když můj táta viděl, co se děje, sáhl do kapsy, vytáhl dvacetidolarovou bankovku a upustil ji na zem (nebyli jsme rozhodně žádní boháči!). Pak se shýbl, sebral bankovku, a poklepal mu na rameno: „Promiňte, pane, tohle vám vypadlo z kapsy.“

Ten člověk věděl, co se děje. Nežebral o peníze, ale pomoc v zoufalé, srdcervoucí, trapné situaci ocenil. Podíval se tatínkovi do očí, oběma rukama mu potřásl pravicí, sevřel onu dvacetidolarovou bankovku a s ještě roztřesenou bradou a slzou, stékající po tváři odpověděl: „Díky, díky, pane. Tohle pro mě a mou rodinu znamená moc.“

Vrátily jsme se s tátou k autu a jeli domů. Toho večera jsme do cirkusu nešli, ale necítili jsme se vůbec o nic ošizeni.

 

Dávat je trvalejší potěšení, než přijímat, protože ten, kdo dává, si to pamatuje déle.

„Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Mt 25, 40)

Paní učitelka požádala žáčky první třídy, aby nakreslili něco, za co by chtěli Pánu Bohu poděkovat. Říkala si, že většina nakreslí jejich domovy, hračky, sladkosti, nebo jiné podobné věci. Když se procházela po třídě, zatímco děti pracovaly, velmi ji překvapil jeden obrázek. Jeho autorem byl malý Tino. Byla na něm ruka. Přemýšlela, co by to tak mohlo znamenat. Po skončení práce dětí si jednotlivé obrázky ukazovali. Celá třída byla nadšena obrázkem Tina. Děti diskutovaly, co by to tak za ruku mohlo být. „Podle mě je to Boží ruka, která nám přináší jídlo.“ prohlásil jeden chlapec. „To je ruka zemědělce,“ oponoval druhý, „protože ten chová slepice a pěstuje brambory na hranolky.“ Po chvíli se paní učitelka zeptala samotného autora, čí ruka to je. Malý Tino se usmál a řekl: „Ta ruka je Vaše, paní učitelko.“ Velmi pro něj znamenalo, že ho pokaždé odpoledne brala za ruku a vyprovázela ke dveřím. Byl totiž ze všech nejmenší. Tato paní učitelka vyprovázela i jiné děti, ale pro Tina to znamenalo hodně.

Mohlo by vás zajímat

Kalendář příspěvků

Březen 2024
Po Út St Čt So Ne
« Dub    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031