Jesus my hero

Bylo nebylo a byl také jeden inženýr, který si myslel, že ví, jak funguje svět. Všechno mu bylo jasné. Na všechno znal odpověď. A když něco náhodou neznal, tak si alespoň myslel, že to zná. Všechno dokázal vypočítat, a když to náhodou nedokázal vypočítat, tak si alespoň myslel, že to dokáže. On totiž ví, jak funguje svět. S oblibou také používal nová slovní spojení, aby z nich ostatní nevzdělanci pochopili podstatu věcí. Například místo cyklista říkal „pohybující se biomechanická soustava“. Byl totiž vášnivý cyklista a své bližní s oblibou poučoval, jak se správně šlape do kopce a jak z kopce. Kdy je potřeba dýchat více a kdy méně. Dalším jeho oblíbeným tématem byla pak přednáška na téma „konec rovnováhy pohybového děje biomechanické soustavy“. Pod tímto pojmem se skrýval pád z kola, a on jej považoval za jediné správné označení. Nesnášel totiž lidové výrazy nevzdělanců, kteří byli schopni říci něco tak hrozného jako „naklepat si makovici na bicyklu“, „rozbít si kokos“, či dokonce „uhodit se do myslivny“.

Bylo nebylo a co se muselo stát, se stalo. Při jedné z večerních vyjížděk pana inženýra došlo ke zcela neočekávanému ukončení jeho rovnováhy a to právě v situaci, kdy on sám byl součástí oné pohybující se soustavy. Jinými slovy, švihl sebou na kole a rozbil si kokos. Jeho myslivna se totiž v té chvíli zabývala oblíbeným tématem, jak funguje svět, a nedával přitom pozor, jak funguje silnice. Ale jako zázrakem se mu nic nestalo. Příští den si udělal do svých výpočtů následující záznam:

Ve 22.15 středoevropského letního času byl vlivem nesoustředěnosti mého řídícího centra náhle ukončen dosud rovnovážný pohybový děj. Následným stykem soustavy s vozovkou došlo k jejímu rozložení na jezdce, kolo a sebevědomí. Poslední jmenovaná součást již nebyla pro hustou tmu nalezena.