Verš na dnešní den

“„Kde je teď, smrti, to tvé vítězství? Kde je teď, peklo, ta tvá zbraň?“ Onou zbraní smrti je hřích a silou hříchu je Zákon. Ale díky Bohu, který nám dává vítězství v našem Pánu Ježíši Kristu!” — 1 Corinthians 15:55-57 Copyright © 2009 by Biblion, o.s. Powered by BibleGateway.com.

Štítky

Posts Tagged ‘pomíjivost’

1. stránka z celkem 3123

Bylo nebylo a byl také jeden inženýr, který si myslel, že ví, jak funguje svět. Všechno mu bylo jasné. Na všechno znal odpověď. A když něco náhodou neznal, tak si alespoň myslel, že to zná. Všechno dokázal vypočítat, a když to náhodou nedokázal vypočítat, tak si alespoň myslel, že to dokáže. On totiž ví, jak funguje svět. S oblibou také používal nová slovní spojení, aby z nich ostatní nevzdělanci pochopili podstatu věcí. Například místo cyklista říkal „pohybující se biomechanická soustava“. Byl totiž vášnivý cyklista a své bližní s oblibou poučoval, jak se správně šlape do kopce a jak z kopce. Kdy je potřeba dýchat více a kdy méně. Dalším jeho oblíbeným tématem byla pak přednáška na téma „konec rovnováhy pohybového děje biomechanické soustavy“. Pod tímto pojmem se skrýval pád z kola, a on jej považoval za jediné správné označení. Nesnášel totiž lidové výrazy nevzdělanců, kteří byli schopni říci něco tak hrozného jako „naklepat si makovici na bicyklu“, „rozbít si kokos“, či dokonce „uhodit se do myslivny“.

Bylo nebylo a co se muselo stát, se stalo. Při jedné z večerních vyjížděk pana inženýra došlo ke zcela neočekávanému ukončení jeho rovnováhy a to právě v situaci, kdy on sám byl součástí oné pohybující se soustavy. Jinými slovy, švihl sebou na kole a rozbil si kokos. Jeho myslivna se totiž v té chvíli zabývala oblíbeným tématem, jak funguje svět, a nedával přitom pozor, jak funguje silnice. Ale jako zázrakem se mu nic nestalo. Příští den si udělal do svých výpočtů následující záznam:

Ve 22.15 středoevropského letního času byl vlivem nesoustředěnosti mého řídícího centra náhle ukončen dosud rovnovážný pohybový děj. Následným stykem soustavy s vozovkou došlo k jejímu rozložení na jezdce, kolo a sebevědomí. Poslední jmenovaná součást již nebyla pro hustou tmu nalezena.

Je pátek po obědě a ty se vracíš domů autem. Pustíš si rádio. Ve zprávách se mluví o nějaké bezvýznamné věci: v jedné daleké vesnici zemřeli tři lidé na neznámou chřipku, o které nikdo nikdy neslyšel. Nevěnuješ té zprávě příliš mnoho pozornosti. V pondělí, když se probudíš, dozvídáš se, že už nejsou jen tři mrtví, ale zemřelo už 30 tisíc lidí ve vzdálených krajích Indie. Kontrolní lékařský úřad Spojených států vysílá své lidi na kontrolu. V úterý je to nejdůležitější zpráva na prvních stránkách všech novin, protože se to už netýká jen Indie, ale i Pákistánu, Íránu a Afghánistánu. Zpráva vychází ve všech denících. Nazývají to „tajemná chřipka“ a všichni se ptají: „Jak ji dostat pod kontrolu?“ V Evropě nastává panika a zavírají hranice. Ve večerních zprávách slyšíš zprávy z Francie, kde redaktorka hovoří o jednom mrtvém muži, který zemřel v nemocnici na tajemnou chřipku. Ve zprávách říkají, že když dostaneš tento virus, týden si ani neuvědomíš, že ho máš. Pak máš čtyři dny hrozné bolesti a pak zemřeš. Hranice zavírá i Velká Británie, ale už je pozdě. Další den zavírají hranice ve Spojených státech, aby se vyhnuli nákaze, dokud nenaleznou lék. Další den se lidé shromažďují v kostelích, aby se modlili za lék, když tu přichází člověk a říká: „Zapněte si rádio a poslouchejte zprávy!“ Dvě ženy zemřely v New Yorku. Zdá se, že chřipka zasáhla celý svět. Vědci pokračují v hledání protilátky, ale zdá se, že nic nezabírá. Brzy přichází dlouho očekávaná zpráva: Byl rozluštěn kód DNA viru. Už je možné vytvořit protilátku. K tomu je ale potřeba krev někoho, kdo nebyl nakažen. Vzápětí se šíří výzva, aby všichni přispěchali do nejbližší nemocnice na krevní testy. Z vlastní vůle tam jdeš s celou rodinou, se sousedy a ptáš se: „Co se stane? Není to konec světa?“ V nemocnici po testech vychází lékař a vyvolává jedno jméno. Tvé nejmenší dítě stojí vedle tebe, tahá tě za kabát a říká: „Tati, to je moje jméno!“ Než se stačíš vzpamatovat, vezmou ti tvého syna a ty voláš: „POČKEJTE!“ Oni odpovídají: „Všechno bude v pořádku, jeho krev je čistá. Jsme přesvědčeni, že má správnou krevní skupinu.“ Za dalších pár minut vychází ven lékaři, smějí se a volají. Poprvé za celý týden vidíš, že se někdo směje. Nejstarší lékař jde k tobě a říká: „Děkujeme, pane, krev vašeho syna je čistá, můžeme vyrobit protilátku.“ Zpráva se šíří všemi směry, lidé pláčí a křičí radostí. Tu znovu k tobě a tvé ženě přichází lékař a říká: „Můžeme s vámi na chvíli mluvit?… Jde o to, nevěděli jsme, že dárce bude dítě. Potřebujeme, abyste podepsali papíry na darování krve. Když čteš formulář, uvědomíš si, že tam není uvedeno, o kolik krve se jedná, a tak se ptáš: „Kolik krve?“ Úsměv na tváři lékaře mizí a on odpoví: „Nevěděli jsme, že to bude dítě. Nebyli jsme na to připraveni. Potřebujeme použít všechnu krev!“ Nevěříš tomu a snažíš se bránit: „Ale… Ale…“ Lékař pokračuje a naléhá: „Vy nerozumíte? Jde o lék pro celý svět! Prosím vás, podepište to, potřebujeme všechnu krev. Ptáš se: „Ale nelze udělat transfuze?“ A odpověď zní: „Když najdeme další čistou krev, uděláme to. Podepište, prosím! Podepište!!!“ V tichosti, aniž bys cítil prsty na ruce, která svírá pero, podepisuješ. Ptají se tě: „Chcete vidět vašeho syna?“ Kráčíš na sál první pomoci, kde sedí tvůj syn a ptá se tě: „Tati! Mami! Co se děje?“ Bereš jeho ruku do své a říkáš mu: „Synu, tvá matka a já tě máme velmi rádi. Milujeme tě a nikdy nedovolíme, aby se ti stalo něco, co není nevyhnutelné. Rozumíš tomu?“ Když se vrátí lékař, říká: „Je nám líto, ale musíme začít, lidé na celém světě umírají.“ Odešel bys? Mohl by ses otočit a nechat svého syna tam, zatímco by ti říkal: „Tati? Mami? Proč mne tu necháváte?“ Za týden, když pochováváš svého syna, je jeden doma a spí, další nepřišli, chtěli se raději projít, nebo se šli podívat na fotbalový zápas. Jiní přišli na pohřeb s předstíraným úsměvem a tváří se, že je to opravdu zajímá. Chtěl bys vše zastavit a křičet: „Můj syn zemřel kvůli vám!!! Zajímá vás to vůbec?“ Přesně to nám často chce říci Bůh: „Můj Syn zemřel pro vás a vy nedokážete pochopit, jak vás miluji?“

Mladík z bohaté rodiny se chystal na promoci. V širokém příbuzenstvu bylo zvykem, že k takové příležitosti dostával oslavenec auto. Otec se proto se synem vydal do nejdražších autosalonů ve městě, aby spolu vybrali nejlepší vůz. Mladík si byl jistý, že ho v den promoce najde před domem zářící novotou a s plnou nádrží. Byl však zklamán. Když bylo po promoci, nepřišel za ním otec s klíčky v ruce, ale s knihou – Biblí. Mladík ji vztekle hodil do kouta a celý den na otce ani nepromluvil. Našel si práci v jiném městě a odstěhoval se. Domů se vrátil, až otec zemřel. Noc před pohřbem se probíral papíry na otcově stole a našel také Bibli, kterou mu otec kdysi daroval. Se stínem výčitky sfoukl prach z desek a Bibli otevřel. Našel v ní šek s datem promoce. Byl vystavený přesně na částku, kterou stál vysněný automobil.

1. stránka z celkem 3123

Mohlo by vás zajímat

Kalendář příspěvků

Duben 2018
Po Út St Čt So Ne
« Dub    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30