His Hands
His hands, tools of creation
Stronger than nations
Power without end
And yet through them
We find our truest friend
His hands, sermons of kindness
Healing men’s blindness
Halting years of pain
Children waiting to be held again
His hands would serve His whole life through
Showing men what hands might do
Giving, ever giving endlessly
Each day was filled with selflessness
And I’ll not rest
Till I make of my hands what they could be
Till these hands become like those from Galilee
His hands lifting a leper, warming a beggar
Calling back the dead
Breaking bread, five thousand fed
His hands, hushing contention
Pointing to heaven
Ever free of sin
Then bidding man to follow Him
His hands would serve His whole life through
Showing men what hands might do
Giving, ever giving endlessly
Each day was filled with selflessness
And I’ll not rest
Till I make of my hands what they could be
Till these hands become like those from Galilee
His hands clasp in agony
As He lay pleading, bleeding in the garden
While just moments away
Other hands betray Him out of greed
Shameful greed
And then His hands are trembling
Straining to carry
The beam that they’d be nailed to
As he stumbles through the streets
Heading for the hill on which He’d die
He would die
They take His hands
His mighty hands, those gentle hands
And then they pierce them, they pierce them
He lets them because of love
From birth to death was selflessness
And clearly now I see Him with His hands
Calling to me
And though I’m not yet as I would be
He has shown me how I could be
I will make my hands
Like those from Galilee
Jeho ruce
Jeho ruce, nástroje stvoření,
silnější než pronárody,
moc, která nemá konce…
A přesto skrze ně
nacházíme našeho nejopravdovějšího Přítele.
Jeho ruce, kázání milosrdenství,
uzdravují slepotu,
zastavují roky bolesti…
Děti čekají až je znovu budou držet.
Svýma rukama by sloužil celý život,
ukazujíce lidem, co můžou ruce dělat –
dávat, stále donekonečna dávat.
Každý den byl plný nesobeckosti
a já si neoddechnu,
dokud neudělám ze svých rukou to, co by mohly být,
dokud tyto ruce nebudou jako ty z Galileje.
Jeho ruce pozvedají malomocného, hřejí žebráka,
volají zpět mrtvé,
lámou chléb, pět tisíc nasytily.
Jeho ruce zahánějí spory,
ukazují na nebe.
Vždy osvobozují od hříchu,
pak člověku nabízejí, aby Ho následoval.
Svýma rukama by sloužil celý život,
ukazujíce lidem, co můžou ruce dělat –
dávat, stále donekonečna dávat.
Každý den byl plný nesobeckosti
a já si neoddechnu,
dokud neudělám ze svých rukou to, co by mohly být,
dokud tyto ruce nebudou jako ty z Galileje.
Jeho ruce se svírají bolestí,
jak leží v prosbách, krvácející v zahradě.
Zatímco jen o kousek dál
Ho jiné ruce zrazují z chamtivosti,
hanebné chamtivosti…
A pak se Jeho ruce třesou,
napínají se, aby nesly
trám, na který má být přibit…
Jak klopýtá ulicemi,
které vedou ke kopci, na kterém by měl zemřít.
On by měl zemřít…
Oni berou Jeho ruce,
Jeho mocné ruce… ty laskavé ruce…
a pak je probíjejí… oni je probíjejí…
A On je nechá kvůli lásce…
Od narození do smrti byl nesobecký.
A já teď jasně vidím, jak mě
svýma rukama volá.
A i když ještě nejsem, jaký bych měl,
On mi ukázal, jaký bych být mohl.
Udělám své ruce takové,
jako jsou ty z Galileje.
