Malý chlapec se zeptal maminky:
„Proč pláčeš?“
„Protože jsem žena,“ odpověděla mu.
„Nerozumím!“ odpověděl syn.
Jeho máma ho jen objala a řekla:
„A nikdy ani neporozumíš.“
Později se chlapec zeptal svého otce:
„Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?“
„Všechny ženy pláčou bez důvodu,“ bylo všechno, co mohl otec odpovědět.
Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozuměl, proč ženy pláčou.
Nakonec zavolal Bohu a zeptal se:
„Bože, proč se ženy rozpláčou tak lehce??“
Bůh odpověděl:
„Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná.
– Stvořil jsem její HRUĎ dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik
jemnou, aby poskytovala pohodlí.
– Dal jsem jí vnitřní SÍLU, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí,
které častokrát zažije od svých dětí.
– Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat,
i když se všichni ostatní vzdávají a starat se o svoji rodinu i přes choroby a únavu, bez
stěžovaní si.
– Dal jsem jí CIT milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy,
když ji její dítě hluboce zraní.
– Dal jsem jí SÍLU přijmout svého manžela i s jeho chybami
a vytvořil jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce.
– Dal jsem ji MOUDROST, aby věděla, že dobrý manžel nikdy nezraňuje svou ženu, ale
někdy zkouší její sílu a rozhodnutí stát vedle něj bez výhrad.
– A nakonec jsem jí dal SLZU, kterou uroní a která je jen a jen její,
aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to všechno zvládla.
Na tu slzu má opravdu právo, nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena!
Krása ženy není v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu jakým si češe vlasy.
Krása ženy musí být v jejích očích, protože ty jsou bránou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska.
