Jesus my hero

Je pátek po obědě a ty se vracíš domů autem. Pustíš si rádio. Ve zprávách se mluví o nějaké bezvýznamné věci: v jedné daleké vesnici zemřeli tři lidé na neznámou chřipku, o které nikdo nikdy neslyšel. Nevěnuješ té zprávě příliš mnoho pozornosti. V pondělí, když se probudíš, dozvídáš se, že už nejsou jen tři mrtví, ale zemřelo už 30 tisíc lidí ve vzdálených krajích Indie. Kontrolní lékařský úřad Spojených států vysílá své lidi na kontrolu. V úterý je to nejdůležitější zpráva na prvních stránkách všech novin, protože se to už netýká jen Indie, ale i Pákistánu, Íránu a Afghánistánu. Zpráva vychází ve všech denících. Nazývají to „tajemná chřipka“ a všichni se ptají: „Jak ji dostat pod kontrolu?“ V Evropě nastává panika a zavírají hranice. Ve večerních zprávách slyšíš zprávy z Francie, kde redaktorka hovoří o jednom mrtvém muži, který zemřel v nemocnici na tajemnou chřipku. Ve zprávách říkají, že když dostaneš tento virus, týden si ani neuvědomíš, že ho máš. Pak máš čtyři dny hrozné bolesti a pak zemřeš. Hranice zavírá i Velká Británie, ale už je pozdě. Další den zavírají hranice ve Spojených státech, aby se vyhnuli nákaze, dokud nenaleznou lék. Další den se lidé shromažďují v kostelích, aby se modlili za lék, když tu přichází člověk a říká: „Zapněte si rádio a poslouchejte zprávy!“ Dvě ženy zemřely v New Yorku. Zdá se, že chřipka zasáhla celý svět. Vědci pokračují v hledání protilátky, ale zdá se, že nic nezabírá. Brzy přichází dlouho očekávaná zpráva: Byl rozluštěn kód DNA viru. Už je možné vytvořit protilátku. K tomu je ale potřeba krev někoho, kdo nebyl nakažen. Vzápětí se šíří výzva, aby všichni přispěchali do nejbližší nemocnice na krevní testy. Z vlastní vůle tam jdeš s celou rodinou, se sousedy a ptáš se: „Co se stane? Není to konec světa?“ V nemocnici po testech vychází lékař a vyvolává jedno jméno. Tvé nejmenší dítě stojí vedle tebe, tahá tě za kabát a říká: „Tati, to je moje jméno!“ Než se stačíš vzpamatovat, vezmou ti tvého syna a ty voláš: „POČKEJTE!“ Oni odpovídají: „Všechno bude v pořádku, jeho krev je čistá. Jsme přesvědčeni, že má správnou krevní skupinu.“ Za dalších pár minut vychází ven lékaři, smějí se a volají. Poprvé za celý týden vidíš, že se někdo směje. Nejstarší lékař jde k tobě a říká: „Děkujeme, pane, krev vašeho syna je čistá, můžeme vyrobit protilátku.“ Zpráva se šíří všemi směry, lidé pláčí a křičí radostí. Tu znovu k tobě a tvé ženě přichází lékař a říká: „Můžeme s vámi na chvíli mluvit?… Jde o to, nevěděli jsme, že dárce bude dítě. Potřebujeme, abyste podepsali papíry na darování krve. Když čteš formulář, uvědomíš si, že tam není uvedeno, o kolik krve se jedná, a tak se ptáš: „Kolik krve?“ Úsměv na tváři lékaře mizí a on odpoví: „Nevěděli jsme, že to bude dítě. Nebyli jsme na to připraveni. Potřebujeme použít všechnu krev!“ Nevěříš tomu a snažíš se bránit: „Ale… Ale…“ Lékař pokračuje a naléhá: „Vy nerozumíte? Jde o lék pro celý svět! Prosím vás, podepište to, potřebujeme všechnu krev. Ptáš se: „Ale nelze udělat transfuze?“ A odpověď zní: „Když najdeme další čistou krev, uděláme to. Podepište, prosím! Podepište!!!“ V tichosti, aniž bys cítil prsty na ruce, která svírá pero, podepisuješ. Ptají se tě: „Chcete vidět vašeho syna?“ Kráčíš na sál první pomoci, kde sedí tvůj syn a ptá se tě: „Tati! Mami! Co se děje?“ Bereš jeho ruku do své a říkáš mu: „Synu, tvá matka a já tě máme velmi rádi. Milujeme tě a nikdy nedovolíme, aby se ti stalo něco, co není nevyhnutelné. Rozumíš tomu?“ Když se vrátí lékař, říká: „Je nám líto, ale musíme začít, lidé na celém světě umírají.“ Odešel bys? Mohl by ses otočit a nechat svého syna tam, zatímco by ti říkal: „Tati? Mami? Proč mne tu necháváte?“ Za týden, když pochováváš svého syna, je jeden doma a spí, další nepřišli, chtěli se raději projít, nebo se šli podívat na fotbalový zápas. Jiní přišli na pohřeb s předstíraným úsměvem a tváří se, že je to opravdu zajímá. Chtěl bys vše zastavit a křičet: „Můj syn zemřel kvůli vám!!! Zajímá vás to vůbec?“ Přesně to nám často chce říci Bůh: „Můj Syn zemřel pro vás a vy nedokážete pochopit, jak vás miluji?“