Verš na dnešní den

“Bylo vám totiž dopřáno, abyste v Krista nejen věřili, ale také pro něho trpěli.” — Philippians 1:29 Copyright © 2009 by Biblion, o.s. Powered by BibleGateway.com.

Štítky

Posts Tagged ‘k zamyšlení’

10. stránka z celkem 14« První...89101112...Poslední »

Šest lidí se za mrazivé noci nešťastnou náhodou ocitlo na opuštěném ostrově. Každý měl v ruce kus dřeva, s nímž připlaval na břeh. Jiné dřevo na ostrově ztraceném v Severním moří nebylo. Choulili se kolem skomírajícího ohně. Chlad byl čím dál nesnesitelnější. Jedním z těch lidí byla žena. Když záblesk plamene oslnil tvář jednoho muže, uviděla, že má tmavou pleť. Stiskla svůj kus dřeva pevněji. Přece ho nespotřebuje na zahřátí nějakého povaleče. Vedle ní se choulil muž, který zjistil, že jeho soused je z opoziční strany. Za nic na světě nebude svým krásným kusem dřeva zahřívat politického protivníka. Třetí člověk měl na sobě jen chatrné oblečení; zachumlal se do své ošuntělé bundy ještě hlouběji. Ten vedle je určitě bohatý. Proč by měl spotřebovat svou větev kvůli zbohatlíkovi, co nepracuje? Bohatý člověk seděl a uvažovat o všem svém majetku, o dvou vilách, čtyřech autech a tučném bankovním kontu. Baterie mobilního telefonu se vybila, a tak si za každou cenu musel svůj kus dřeva uchovat. Kvůli těm lenochům a špinavcům ho přece nespotřebuje! V přistěhovalcově snědé tváří byl v slábnoucím světle dohasínajícího ohně vidět pomstychtivý výraz. Svůj kus dřeva svíral pevně. Dobře věděl, že jím všichni ti bílí kolem pohrdají. Své dřevo jim na oheň nikdy nepřiloží. Nadešel okamžik pomsty. Posledním členem sklíčené skupinky byl podezřívavý lakomec. Nikdy neudělal jedinou věc, za které by něco neměl. Jeho nejoblíbenějším heslem bylo: Dát jen tomu, kdo dá. „Za ten kus dřeva mi musejí důkladně zaplatit,“ říkal si. A tak je tam našli: zmrzlé, každého s jeho kusem dřeva v ruce.

Záznam studentské bohoslužby v Brně na téma Obejmutí srdcem, host Hana Pinknerová.

Lee Venden – můžeš povídat, jak jen chceš

Moje žena a já máme jeden oblíbený film, který se jmenuje Anna ze Zelených vršků. Dva z hlavních hrdinů jsou postarší pár sourozenců, kteří žijí spolu. Žádný z nich se nikdy neoženil nebo nevdal, a tak žijí spolu na rodinné farmě. Jak jim přibývají roky, postupně se jim do mysli začínají vkrádat myšlenky, jak to všechno budou zvládat dál. Napadne je zkontaktovat místní sirotčinec, že by s nimi mohl žít nějaký sirotek a pomoct jim.

Když Matthew jede k vlaku pro chlapce, aby ho vyzvednul, zjistí, že na něj čeká děvče, Anna. Matthew přijde k Anně a povídá: „ale Ty jsi děvče!“. „Doufám, že mě nepošlete zpátky!“, na to Anna. „Nemůžu Tě poslat zpátky teď, už nejede žádný vlak, ani Tě nemůžu nechat tady, nastup si do kočáru.“, povídá Matthew a vydali se na cestu na Zelené vršky.

Sotva se rozjedou, Anna začne povídat a není k zastavení. Matthew je tišší povahy a nic jí na to neříká. Když tu najednou Anna povídá: „Nemluvím moc? Dovedu mlčet, vážně dovedu, někteří lidé říkají, že nedovedu, ale já to dovedu!“ Matthew se na ni podívá, usměje se a povídá: „Můžeš povídat, jak jen chceš, mně to nevadí.“ Anna se k němu přisune trošku blíž, chytí ho za loket a říká: Tebe budu mít ráda!“

Často mám pocit, když Pánu Bohu říkám ty stejné věci pořád dokola, jestli Ho moje modlitby už neunavují. Ale jako bych Ho slyšel, jak mi říká: „Můžeš povídat, jak jen chceš, mně to nevadí.“

Více zde…

10. stránka z celkem 14« První...89101112...Poslední »

Mohlo by vás zajímat

Kalendář příspěvků

Březen 2019
Po Út St Čt So Ne
« Dub    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031