Verš na dnešní den

“Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život.” — 1 John 5:12 Copyright © 2009 by Biblion, o.s. Powered by BibleGateway.com.

Štítky

Láska

Chtěli bychom vás pozvat na duchovní pouť, kde se budeme každou sobotu společně zamýšlet nad významem lásky

4. stránka z celkem 6« První...23456

Paní učitelka požádala žáčky první třídy, aby nakreslili něco, za co by chtěli Pánu Bohu poděkovat. Říkala si, že většina nakreslí jejich domovy, hračky, sladkosti, nebo jiné podobné věci. Když se procházela po třídě, zatímco děti pracovaly, velmi ji překvapil jeden obrázek. Jeho autorem byl malý Tino. Byla na něm ruka. Přemýšlela, co by to tak mohlo znamenat. Po skončení práce dětí si jednotlivé obrázky ukazovali. Celá třída byla nadšena obrázkem Tina. Děti diskutovaly, co by to tak za ruku mohlo být. „Podle mě je to Boží ruka, která nám přináší jídlo.“ prohlásil jeden chlapec. „To je ruka zemědělce,“ oponoval druhý, „protože ten chová slepice a pěstuje brambory na hranolky.“ Po chvíli se paní učitelka zeptala samotného autora, čí ruka to je. Malý Tino se usmál a řekl: „Ta ruka je Vaše, paní učitelko.“ Velmi pro něj znamenalo, že ho pokaždé odpoledne brala za ruku a vyprovázela ke dveřím. Byl totiž ze všech nejmenší. Tato paní učitelka vyprovázela i jiné děti, ale pro Tina to znamenalo hodně.

Jeden muž, George Thomas, pastor v malém městečku v Nové Anglii, s sebou jednoho velikonočního rána do církve přinesl zrezavělou starou ptačí klec a položil ji na kazatelnu.

Několik lidí údivem nadzvedlo obočí.

„Včera jsem šel městem, když jsem viděl malého chlapce, mohlo mu být tak deset, jak jde směrem ke mně a v ruce pohupuje touto ptačí klecí. Na dně klece byli tři malí polní ptáčci, třásli se zimou a strachem.

Zastavil jsem chlapce a zeptal jsem se: „Co to máš?“

„Jenom pár starých ptáků,“ přišla odpověď.

„A co s nimi budeš dělat?“ ptal jsem se.

„Vezmu si je domů a trochu si s nimi pohraju.“ odpověděl. „Budu je škádlit a dráždit, vytrhnu jim pár pírek, aby se začali prát. Bude to fakt sranda.“

„Ale dřív nebo později tě to začne nudit, co s nimi uděláš pak?“

„Máme doma kočky,“ řekl chlapec. „Mají rády ptáky. Dám jim je, ať se nakrmí.“

Pastor se na chvíli odmlčel. „Kolik za ty ptáky chceš?“

„Co?!!! Přece byste je nechtěl, pane. Jsou to jen obyčejní staří polní ptáci. Nezpívají… a nejsou ani hezcí!“

„Kolik?“ ptal se pastor znovu.

Chlapec si pohledem změřil pastora, jako kdyby to byl blázen, a řekl: „Dvě stovky?“

Pastor sáhl do kapsy a vytáhl dvoustovku. Dal ji chlapci do ruky. Než se nadál, chlapec byl pryč.

Pastor vzal klec a odnesl ji na konec cesty, kde byl strom a tráva. Položil ji na zem a otevřel dvířka. Jemně, ťukajíc na klec, přesvědčil ptáky, aby vyletěli ven.“

 

To vysvětlovalo prázdnou klec na kazatelně. Potom pastor začal vyprávět další příběh.

 

„Jednoho dne měl Satan s Ježíšem rozhovor. Satan se právě vrátil ze zahrady Eden a škodolibě se posmíval a vytahoval. „Jo, Pane, právě jsem tu chytil svět plný lidí. Políčil jsem na ně, dal jsem tam návnadu… Věděl jsem, že neodolají. Mám je všechny!“

„Co s nimi budeš dělat?“ ptal se Ježíš.

Satan odpověděl: „No, trochu si s nimi pohraju, naučím je, jak se ženit a rozvádět, jak se nenávidět a zneužívat, jak pít, kouřit a proklínat. Naučím je, jak vymýšlet zbraně a bomby a navzájem se zabíjet. Budu se fakt dobře bavit!“

„A co s nimi uděláš pak?“ Ptal se Ježíš.

„No, pak je zabiju,“ řekl Satan pyšně.

„Kolik za ně chceš?“ zeptal se Ježíš.

„Přece ty lidi nechceš. Nejsou k ničemu. Vezmeš si je a oni tě budou akorát nenávidět. Budou na tebe plivat, proklínat tě a nakonec tě zabijou!! Přece ty lidi nechceš!!“

„Kolik?“ ptal se znovu.

Satan se podíval na Ježíše a jízlivě se zašklebil. „Každou tvou slzu a všechnu tvou krev.“

Ježíš řekl: „Domluveno,“ a zaplatil.“

Jedna mladá žena jela autem z práce. Řídila velmi opatrně, protože jela zbrusu novým autem, které si koupili teprve den před tím. Její manžel na ten model dlouho šetřil, bylo to jeho vysněné auto. Přestože si dávala opravdu velký pozor, tak se to stalo. Na přeplněné křižovatce jen na okamžik zaváhala a srazila se s autem jedoucím z boční ulice. Strašně se rozplakala. Jak jen takovou škodu vysvětlí manželovi? Druhý řidič ji sice shovívavě vyslechl, ale trval na tom, že je třeba sepsat pojistnou událost. A tak žena začala hledat potřebné dokumenty v přihrádce, kam je s manželem uložili. Když ji otevřela, vypadl z ní jakýsi lístek. Zvedla ho a četla krátký vzkaz napsaný rozhodnými tahy písma jejího manžela:

„V případě nehody si pamatuj, že miluji tebe, ne auto.“ Michael

2. Kor 6,2: vždyť je psáno: ‚V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc.‘ Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!

Jan 3,16: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Řím 6,23: Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Řím 5,8: Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

Jan 1,12: Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

4. stránka z celkem 6« První...23456

Mohlo by vás zajímat

Kalendář příspěvků

Srpen 2019
Po Út St Čt So Ne
« Dub    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031