Verš na dnešní den

“Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi. Toto svědectví přišlo v pravý čas,” — 1 Timothy 2:5-6 . Powered by BibleGateway.com.

Štítky

K zamyšlení

V jednom společenství křesťanů žil člověk, který byl přesvědčen o tom, že všemu rozumí. Byl výborný student a tak znal mnoho biblických citátů zpaměti. Byl rád, pokud mohl někoho poučit – při takové příležitosti dokázal odříkat celé pasáže z Bible. Uměl výborně argumentovat a všechny diskuse s ním končili tím, že měl vždy poslední slovo. Byl schopen říkat jeden argument za druhým, až to ty ostatní prostě přestalo bavit. A co navíc, když začal kázat morálku, ostatní měli dojem, že z letního nebe létají blesky. Padni kam padni a pokaždé zásah.

Na nějaké námitky, že je příliš bojovný, kritický či zákonický, vždy odpovídal: No to snad ne! Čtete vy vůbec Bibli? Podívejte se, co je napsáno například v 1 Tm 6,12 a ihned začal citovat z paměti: „Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky“. Sice to s tím vůbec nesouviselo, ale nikdo se neodvážil odporovat.

Pokračoval: A přátelé, to co vám tady JÁ říkám, to je napsáno v Bibli. A co je napsáno v Bibli, to je Boží vůle. Takže chcete snad někdo říct, že JÁ nemám pravdu? A začal se rozhlížet po nejbližší oběti k diskusi.

Většinou všichni mlčeli, protože jakákoli diskuse byla zbytečná. Také se občas v Duchu modlili, aby tento bratr v příštích volbách už nedostal ve sboru žádnou funkci. O tom se však nikdo neodvažoval hovořit nahlas. Byl to skutečný křesťan jako břitva. Když začal hodnotit mezilidské vztahy, řezal srdce, hlavy i duše. Padni, jak padni.

Jednou, když se vrátil domů ze sobotního shromáždění, našel ve své bibli lístek. Stálo na něm :

„Pravda bez lásky je pro lidskou duši jako břitva masového vraha.“

Byl to velmi pečlivý člověk. Řekl si: No počkejte miláčkové, já na to do příští soboty přijdu, kdo z vás to napsal! A pak uvidíte! Zase bude pravda na mé straně!

V neděli ráno brzy vstal, vzal si velký list bílého papíru a začal nejdříve zapisovat jména spoluvěřících, se kterými vedl ty své vášnivé diskuse, ve kterých měl vždy pravdu.

Když v pátek večer skončil, tak zjistil, že tam má zapsané jména všech členů místního sboru včetně těch, kteří se v posledních dvaceti letech odstěhovali, nebo zemřeli.

Poprvé v životě pro něj nastala situace, kterou dosud nepoznal. Byl bezradný. A tak si povzdechl: „Bože, to snad není možné! Kdo jen mohl ten lístek napsat! Ty to určitě víš! Vždyť v Bibli je napsáno, že jsi vševědoucí!

V tu chvíli jej napadlo, že se na ten lístek podíval pouze z jedné strany a celý týden jej vlastně neotočil. Stále si četl pouze tu jednu větu: „Pravda bez lásky je pro lidskou duši jako břitva masového vraha.“

A na druhé straně může být také něco! Tak jej otočil, a tam stálo: „Také na lidi se dívej z obou stran. Tvůj Bůh“.

Kdysi dávno žili na tomto světě v jedné vesničce dva manželé, jejichž láska ode dne svatby nikdy nepřestala růst. Byli hodně chudí, ale oba věděli, že ten druhý nosí v srdci jedno nenaplněné přání. Muž měl zlaté kapesní hodinky, které zdědil po otci, a snil, že si k nim koupí zlatý řetízek. A žena? Ta snila o perleťovém hřebínku, který by si vetkla do svých dlouhých jemných světlých vlasů.

Roky utíkaly a muž myslel stále více na hřebínek, zatímco žena na něj téměř zapomněla a snažila se najít způsob, jak muži koupit zlatý řetízek. Už dlouho o tom nemluvili, ale pořád měli svůj nenaplněný sen.

Jednou ráno, v den desátého výročí svatby, přišla žena ke svému manželovi s úsměvem, ale s hlavou ostříhanou téměř dohola. Nádherné dlouhé vlasy byly tytam.

„Cos to udělala miláčku?“ zeptal se užasle.

Žena rozevřela dlaň, na které zazářil zlatý řetízek.

„Prodala jsem své vlasy, abych ti mohla koupit zlatý řetízek k hodinkám.“

„Cos to jenom udělala,“ řekl muž a ukázal ženě překrásný a drahý hřebínek z perleti. „Já jsem prodal hodinky, abych ti mohl koupit hřebínek!“

A objali se. Nepotřebovali nic jiného, byli bohatí, protože měli jeden druhého.

 

„Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův. Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.“ (Píseň písní 8, 6-7)

Každý den, přesně v poledne, přicházel ke dveřím kostela mladík. Chvilku postál a zase odešel.

Nosil kostkovanou košili a odřené džíny, jako všichni chlapci v jeho věku. V ruce míval papírový sáček se svačinou. Faráři to začalo připadat podezřelé, a proto se ho jednoho dne zeptal, co u těch dveří dělá. V dnešní době se přece najdou lidé, co kradou i v kostele.

„Chodím se sem pomodlit,“ odpověděl mladík.

„Pomodlit se? To se modlíš tak rychle?“

„No, každý den přijdu ke dveřím kostela a řeknu prostě: „Ježíši, tady je Tom.“ A pak jdu zase dál. Je to krátká modlitba, ale vím jistě, že On ji slyší.“

O několik dní později se mladíkovi přihodila nehoda a byl odvezen do nemocnice s několika velmi bolestivými zlomeninami. Ležel na pokoji společně s dalšími pacienty. Jeho příchod změnil celé oddělení. Během pár dní se na jeho pokoji začali scházet pacienti z okolí. U jeho lůžka se setkávali staří i mladí a on měl pro každého úsměv a povzbudivé slovo.

Přišel za ním i farář doprovázený ošetřovatelkou.

„Říkali mi, že na tom nejsi zrovna nejlépe, ale přesto dokážeš utěšit všechny ostatní. Jak to děláš?“

„Víte, každý den v poledne sem za mnou chodí návštěva.“

Ošetřovatelka ho přeruší: „Ale vždyť sem nikdo v poledne nechodí!“

„Ale ano! Je tu každý den. Přijde ke dveřím pokoje, řekne: „Tome, tady je Ježíš.“ A zase jde dál.“

 

Jestliže na své modlitby neslyšíme odpověď, je to tím, že ji v podstatě ani nečekáme.

Když maminka jednoho dne chystala večeři, přišel za ní do kuchyně jedenáctiletý syn s lístkem v ruce. S podivně strohým výrazem jí ho podal.

Maminka si osušila ruce o zástěru a pomalu četla:

Hlídání sestřičky: 90 Kč,-

Vyplení záhonku: 20 Kč,-

Úklid pokojíku: 50 Kč,-

Nákup: 10 Kč,-

Dvě jedničky: 50 Kč,-

Vynášení odpadků: 30 Kč,-

CELKEM: 250 Kč,-

 

Maminka se na chlapce něžně podívala.Vzala propisku a na druhou stranu papíru napsala:

Devět měsíců nošení pod srdcem: 0 Kč,-

Všechny probdělé noci, když jsi byl nemocný: 0 Kč,-

Všechna pomazlení, když ti bylo smutno: 0 Kč,-

Všechny osušené slzy: 0 Kč,-

Všechny věci, které jsem tě každý den učila: 0 Kč,-

Všechny snídaně, obědy, večeře, svačiny: 0 Kč,-

Každodenní péče: 0 Kč,-

CELKEM: 0 Kč,-

 

S úsměvem podala lístek synovi. Když si ho přečetl, cítil se zahanben. Otočil lístek a pod svůj účet napsal: „Vyrovnáno“. Pak maminku objal a dlouho se k ní tiskl.

 

Láska je buď zdarma nebo vůbec!

Mohlo by vás zajímat

Kalendář příspěvků

Březen 2024
Po Út St Čt So Ne
« Dub    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031