Verš na dnešní den

“Bylo vám totiž dopřáno, abyste v Krista nejen věřili, ale také pro něho trpěli.” — Philippians 1:29 Copyright © 2009 by Biblion, o.s. Powered by BibleGateway.com.

Štítky

K zamyšlení

10. stránka z celkem 16« První...89101112...Poslední »

Byly dvě studny jen pár desítek metrů od sebe. Rozhlížely se kolem sebe a občas se také daly do řeči. Každá byla úplně jiná.

První studna byla dokonalá. Její kamenné okraje byly pevné a ani kapička vody se z ní neztratila její vinou. Naopak ta druhá byla popraskaná a děravá. Z jejích stran vytékaly stružky vody.

První byla velmi hrdá a pyšnila se svou dokonalostí. Stála osamoceně, přiblížilo se k ní občas jen pár ptáčků, nebo drobný hmyz, aby se napili.

Druhá byla obrostlá záplavou rozkvetlých stromků, svlačci a dalšími rostlinkami, které hltavě pily unikající vodu. Hmyz neustále kroužil kolem a ptáci si dokonce na okraji studny postavili hnízdo.

Nebyla dokonalá, ale cítila se šťastná.

Potřebujeme věřit v dokonalost, ale potřebujeme také odvahu uznat, že jsme nedokonalí. Žijeme ve světě, kde se dokonalost mísí s mohutným úsilím „být super“, „první“, „být středem“, či „být někdo“. Dokonalí bychom měli být jedině v lásce. Jen tak můžeme pochopit Ježíšova slova: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5,48) To jsou slova, která čteme v Bibli.

Kdo žije s otevřenou náručí, obvykle neudělá kariéru, ale nalezne spoustu lidí, které může obejmout.

Ještě než ses dnes probudila, díval jsem se na Tebe. Rád se na Tebe koukám, pro mě jsi dokonalá. Říkal jsem si, jak by bylo fajn, kdyby sis na mě dnes udělala aspoň malou chvilku, jen na mě! Abych Ti stál aspoň za to mi jen tak zavolat a zeptat se, jak se mám. Máš moc práce, já vím, o to víc by to pro mě znamenalo. Zeptat se jak se mám, nebo mi dokonce říct, že mě máš ráda. Trápí mě, že máš pocit, že si Tě dost nevážím, že Tě nemám dost rád.

Co mám udělat, aby se to změnilo, a Ty jsi se mnou byla spokojená? Mám Ti přinést kousek nebe? Mám pro Tebe na nebi namalovat nádherný východ slunce? Nebo by Tě potěšilo, kdybych pro Tebe učil ptáky zpívat milostnou písničku? Každý den přemýšlím, jak Ti dát najevo svoji lásku tak, abys mě měla ráda aspoň trošku tak, jako já Tebe, ale Ty jsi tak zabraná do všech svých starostí, že to prostě nevidíš.

Je hezké slyšet, jak ostatním říkáš, jak jsem skvělý a jak mě máš ráda. Jenže pravá láska se prokazuje především činy. Nevadí mi, že si na mě vzpomeneš vždycky, když jsi na dně a zlomená, naopak, od toho tu jsem! Zas a znova mi ale láme srdce, když, jakmile Ti je líp, mizí i Tvá láska a náklonnost ke mně. Víš, jaký je to pocit, být pro toho, koho miluješ, milenec druhé kategorie? Kdo z těch Tvých povrchních lásek by za Tebe dal život jako já? Kdo z nich by po Tobě toužil stejně, když jsi neupravená a na dně, jako když prostě záříš? Kdo z nich by Tě za každé situace přivedl před své nejbližší a řekl: tak to je ona, žena mého srdce!

Každá Tvá nevěra mi láme srdce na milion kousků, nezapomeň ale na jedno. Nikdy nepřestanu čekat, že si vybereš jenom mě, a věř nebo ne, jestli se to stane, zapomenu na všechno a budeme už zase jen my dva.

Navždy Tvůj

Ježíš

Šest lidí se za mrazivé noci nešťastnou náhodou ocitlo na opuštěném ostrově. Každý měl v ruce kus dřeva, s nímž připlaval na břeh. Jiné dřevo na ostrově ztraceném v Severním moří nebylo. Choulili se kolem skomírajícího ohně. Chlad byl čím dál nesnesitelnější. Jedním z těch lidí byla žena. Když záblesk plamene oslnil tvář jednoho muže, uviděla, že má tmavou pleť. Stiskla svůj kus dřeva pevněji. Přece ho nespotřebuje na zahřátí nějakého povaleče. Vedle ní se choulil muž, který zjistil, že jeho soused je z opoziční strany. Za nic na světě nebude svým krásným kusem dřeva zahřívat politického protivníka. Třetí člověk měl na sobě jen chatrné oblečení; zachumlal se do své ošuntělé bundy ještě hlouběji. Ten vedle je určitě bohatý. Proč by měl spotřebovat svou větev kvůli zbohatlíkovi, co nepracuje? Bohatý člověk seděl a uvažovat o všem svém majetku, o dvou vilách, čtyřech autech a tučném bankovním kontu. Baterie mobilního telefonu se vybila, a tak si za každou cenu musel svůj kus dřeva uchovat. Kvůli těm lenochům a špinavcům ho přece nespotřebuje! V přistěhovalcově snědé tváří byl v slábnoucím světle dohasínajícího ohně vidět pomstychtivý výraz. Svůj kus dřeva svíral pevně. Dobře věděl, že jím všichni ti bílí kolem pohrdají. Své dřevo jim na oheň nikdy nepřiloží. Nadešel okamžik pomsty. Posledním členem sklíčené skupinky byl podezřívavý lakomec. Nikdy neudělal jedinou věc, za které by něco neměl. Jeho nejoblíbenějším heslem bylo: Dát jen tomu, kdo dá. „Za ten kus dřeva mi musejí důkladně zaplatit,“ říkal si. A tak je tam našli: zmrzlé, každého s jeho kusem dřeva v ruce.

Záznam studentské bohoslužby v Brně na téma Obejmutí srdcem, host Hana Pinknerová.

Lee Venden – můžeš povídat, jak jen chceš

Moje žena a já máme jeden oblíbený film, který se jmenuje Anna ze Zelených vršků. Dva z hlavních hrdinů jsou postarší pár sourozenců, kteří žijí spolu. Žádný z nich se nikdy neoženil nebo nevdal, a tak žijí spolu na rodinné farmě. Jak jim přibývají roky, postupně se jim do mysli začínají vkrádat myšlenky, jak to všechno budou zvládat dál. Napadne je zkontaktovat místní sirotčinec, že by s nimi mohl žít nějaký sirotek a pomoct jim.

Když Matthew jede k vlaku pro chlapce, aby ho vyzvednul, zjistí, že na něj čeká děvče, Anna. Matthew přijde k Anně a povídá: „ale Ty jsi děvče!“. „Doufám, že mě nepošlete zpátky!“, na to Anna. „Nemůžu Tě poslat zpátky teď, už nejede žádný vlak, ani Tě nemůžu nechat tady, nastup si do kočáru.“, povídá Matthew a vydali se na cestu na Zelené vršky.

Sotva se rozjedou, Anna začne povídat a není k zastavení. Matthew je tišší povahy a nic jí na to neříká. Když tu najednou Anna povídá: „Nemluvím moc? Dovedu mlčet, vážně dovedu, někteří lidé říkají, že nedovedu, ale já to dovedu!“ Matthew se na ni podívá, usměje se a povídá: „Můžeš povídat, jak jen chceš, mně to nevadí.“ Anna se k němu přisune trošku blíž, chytí ho za loket a říká: Tebe budu mít ráda!“

Často mám pocit, když Pánu Bohu říkám ty stejné věci pořád dokola, jestli Ho moje modlitby už neunavují. Ale jako bych Ho slyšel, jak mi říká: „Můžeš povídat, jak jen chceš, mně to nevadí.“

Více zde…

10. stránka z celkem 16« První...89101112...Poslední »

Mohlo by vás zajímat

Kalendář příspěvků

Březen 2019
Po Út St Čt So Ne
« Dub    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031